Památník Walhalla

Památník Walhalla je honosná novoklasická budova, kterou dal v letech 1830-1842 postavit král Ludvík I. Bavorský podle plánů architekta Leo von Klenze jako památník významných osobností „německého jazyka“; inspirována nebeskou Valhallou z vikinských mýtů, do jejichž síni se toužili válečníci po smrti dostat. Stojí u obce Donaustauf nad řekou Dunaj, asi 10 km východně od města Regensburg.HistorieKdyž v letech 1806-1807 Napoleon porazil Čtvrtou koalici, bojovali Němci na obou stranách. Mladý kníže Ludvík, korunní princ Bavorského království, jež Napoleon zřídil, chtěl probudit a posílit vědomí národní soudržnosti všech Němců a Germánů v Evropě. Začal proto objednávat busty významných lidí „německého jazyka“ od konce starověku do počátku novověku. Když se roku 1825 stal králem, měl už sbírku 60 bust a rozhodl se postavit pro ně památník. Vzorem pro budovu byl athénský Parthenón, reliéf na jižní římse znázorňuje vznik Německého spolku v roce 1815, na severní římse bitvu v Teutoburském lese roku 9 n. l. Při otevření památníku roku 1842 v něm bylo 96 bust a 64 pamětních desek osob, pro něž nebyly k dispozici žádné podobizny.Název Walhalla vyjadřoval, že kritériem výběru má být „germánský“ či německý jazyk (viz Valhalla). Památník ale neměl připomínat pouze válečníky, ale i umělce, vědce a světce od dávného náčelníka Arminia, vítěze v Teutoburském lese, až po norimberského hodináře P. Henleina, který zemřel 1542. Byl mezi nimi například ostrogótský král Theodorich Veliký, francký král Chlodvík I., svatý Bonifác, svatá Hildegarda z Bingenu, Mikuláš Koperník nebo vlámský malíř Peter Paul Rubens.